Kolová sukně
Kolová sukně je střih sukně rozšířený do plného kruhu nebo jeho části, takže po obvodu tvoří výrazné vlny a při chůzi i tanci se „točí“. Typicky má zvýrazněný pas a splývavou siluetu; objem a dojem z postavy se mění podle délky, gramáže i pružnosti látky. Často se šije z jednoho či dvou dílů.
Historie a kontext
Střih do kruhu patří k nejjednodušším geometrickým konstrukcím v krejčovině: sukně se „rodí“ z kruhu s vyříznutým otvorem pro pas (u plného kruhu), případně z půlkruhu či čtvrtkruhu. Podobné principy se objevují v různých podobách napříč kulturami – od bohatě řasených sukní v lidových krojích po městskou módu – protože umožňují vytvořit objem bez složitého tvarování dílů a bez nutnosti skládat mnoho záševků. Praktické důvody byly vždy podobné: kruhový střih se dá dobře stupňovat (zvětšovat i zmenšovat), snadno se přizpůsobí šíři látky a dovolí pracovat s krásou pohybu i s efektem vlnění na okraji.
To, čemu dnes říkáme kolová sukně, se v moderním šatníku výrazně prosadilo ve 20. století, kdy se změnily materiály i způsob nošení. Po období válečných úspor, kdy se šíře sukní často omezovala, se v poválečných letech vrátil do módy zdůrazněný pas a větší objem v dolní části siluety. Plnější sukně se staly znakem upravenosti a „nové“ ženskosti a v 50. letech se objevovaly jak v salonní módě, tak v konfekci. Kolové a půlkolové střihy tehdy dobře fungovaly s pevnějšími bavlnami, taftem nebo vlněnými směsmi: držely tvar, reagovaly na krok a při otočce se výrazně rozevíraly. Často se doplňovaly podšívkou nebo spodničkou, aby se látka nelepila na punčochy a aby okraj lépe „stál“.
Z padesátých let pochází i silná kulturní stopa kolových sukní v souvislosti s tancem. Swing, rock’n’roll a další párové tance zvýraznily točivost střihu – při otočkách a rychlejší chůzi se sukně nadzvedne a rozvine do kruhu, takže je efekt viditelný i z dálky. V této době vznikly ikonické dekorativní varianty (například aplikované motivy nebo kontrastní lemy), které se při pohybu „rozblikají“. Jednou ze známých amerických podob byla takzvaná poodle skirt, ale princip výrazného potisku a zdobení se objevoval napříč tehdejší módou.
Od 60. let se délky a objemy střídaly: část módy přešla k minisukním a k čistším liniím, kolová sukně však zůstala jako osvědčený typ, který se pravidelně vrací. V 70. a 80. letech se objevovala v různých délkách (od krátkých po maxi) a v rozličných materiálech – od lehkých viskóz a šifonů po manšestr či tvíd. S rozšířením konfekce se ustálilo i pojmenování podle „podílu kruhu“: plný kruh (největší objem), půlkruh (menší spotřeba látky a klidnější vlnění) a čtvrtkruh (ještě subtilnější varianta). Tyto varianty se dnes často kombinují s moderními detaily, jako je skrytá guma v pase, sedlo nebo funkční kapsy.
Dnes je kolová sukně spíš nadčasový typ než jednorázový trend. Objevuje se v retro interpretacích, v romantických i minimalistických kolekcích a často také v autorské módě, kde vynikne práce s potiskem a směrem vzoru. Mění se hlavně materiály a konstrukce pasu, takže tentýž střih může působit slavnostně, ale stejně dobře i úplně civilně – třeba jako pohodlná sukně do práce nebo na běžný den.
Název „kolová“ odkazuje přímo na tvar střihu: při rozložení na stole vidíte kruh (nebo jeho výsek) a v jeho středu otvor pro pas. Krejčovsky je zajímavé, že okraj leží v různých směrech osnovy a útku, proto se výsledné vlnění a vytahování může lišit podle materiálu. U citlivějších látek se proto někdy nechává sukně před začištěním okraje „vyvěsit“, aby se vyrovnaly délky.
Vlastnosti a nošení v praxi
Kolová sukně dělá největší parádu v pohybu, ale v praxi je podstatné, jak „plný“ kruh zvolíte a z čeho je ušitá. Plný kruh vytváří nejvíc objemu a výrazné vlny, půlkruh působí klidněji a čtvrtkruh je nenápadnější – často se hodí do práce, když chcete komfort a ženskost bez přílišné šíře. Délka také mění dojem: krátká je hravá, midi bývá univerzální, maxi umí být elegantní i bohémská.
Materiál rozhoduje o splývavosti i o tom, zda sukně drží tvar. Lehká viskóza nebo šifon se bude při chůzi měkce vlnit, pevnější bavlna či taft vytvoří „zvon“ a zvýrazní pas. U hladkých látek pomůže podšívka (lepší komfort, méně statiky, hezčí spád), u průsvitnějších je zároveň praktická. Pokud chcete kapsy, počítejte s tím, že v tenkých materiálech mohou být vidět a přidají objem v bocích.
Na kombinování je kolová sukně překvapivě vděčná: k objemu dole sluší jednodušší, kratší nebo zastrčený vršek (triko, rolák, halenka), aby vynikl pas. Do chladna fungují punčochy a kotníkové boty, v létě sandály či baleríny; na společenské příležitosti se hodí lodičky a jemnější top. Péče se vždy řídí složením – u směsových a jemných materiálů je bezpečnější šetrnější praní a sušení na vzduchu. Okraj kolové sukně bývá „na šikmo“, proto se může po vyprání lehce zvlnit; pomáhá napaření a žehlení přes plátno podle doporučení výrobce.
Pro pohodlí je klíčový i pas: pevný pas působí formálněji, skrytá guma nebo pružný pas dá víc volnosti při sezení a po jídle. Pokud nechcete, aby sukně „odstávala“, volte měkčí látku a menší podíl kruhu; naopak pro výraznou siluetu sáhněte po pevnější.